Zeměpis
taháky:
Hlavní odvětví materiální produkce = 3/4 produkce
Zaměstnává 1/4 obyv.
Velmi efektivní – málo lidí x velké výnosy
Prům. rev. pol. 19. stol – PARNÍ STROJ
Dříve výr. závislá na toku řek – podhůří
Vynález PS umožňuje rozšíření prům. do měst
Předtím výr. předmětů denní potřeby, ovšem jen v malém množství
P-Těžký P - Zpracovatelský
Lehký – spotřeb. Těžební
Těžký – výr. výrobních prostředků (hromad. dopr., olovo)
Spotřeba – krátkodobá
dlouhodobá
Ve VZ se spotřeba zkracuje – nové trendy
-> Koupíš ocelové pláty a vyrobíš karoserii, sestavíš něco ze součástí
=> PŘIDAT LIDSKOU PRÁCI
VZ se snaží o výr. produktů s velkou PH na malé náklady
OBORY S VELKOU PH: strojírenství, léčiva, odborné zbrojovky
OBORY S MALOU PH: stavební hmoty, hutnictví železa, obilné mlýny
U nás dříve malá PH, snažíme se zvýšit vybavenost kanceláře, služby zprostředkovávající průmysl
rozvoj průmyslu je vázán na vědě a výzkumu
Reliéf: ovlivňuje cenu dopravy – nejlevnější po moři
Prac. síly: cena, kvalifikace
RZ: obyv . se stěhují za prací, masová výr. textilu, elektroniky, sport.potřeb
u nás levná a kvalifikovaná = ŽÁDANÁ
Vzdálenost od surovin: voda, ner. sur. (těžební), DOPRAVA
Vzdálenost od spotřebitele: potravin., textil., pekařství
prům. parky: okraj měst, blízko MHD, železnice, letiště…
Energie: metalurgie, chemie, elektroocel
Vítr: umístění továrny
Vazba na vědecko-technickou základnu: dříve umělé podmínky – zaškolování, daňové úlevy
Vojensko-politické hledisko: bezpečí
Paliva: organ. původ
nejsou rozmístěna po světě plynule
=> strategické vlastnictví
Ropa: Perský záliv – polit. nestabilní,
Sundský šelf, Rusko – Volha -> Ural, Poobí,
SV, Z, V Kaspické jezero – největší naleziště,
S, SZ Číny, S Afrika – Alžír, Libye, Egypt, Guinejský zál. – Nigérie, Gabun, Angola
S. moře: VB, Norsko
Amerika: Mexický zál. – Mexiko, Texas, USA; Kanada – Skalisté hory; Aljaška, (Kalifornie), S J Am. – Venezuela, Kolumbie, Ekvádor
USA – není závislé na dovozu jako Evropa
E dovoz ze S Afr.
Japonsko – nemá nic -> závislí na dovozu nepravidelné rozmístění
oblasti těžby x oblasti spotřeby
vyváží se většinou nezpracovaná
největší těžba v RZ
OPEC: hlavní vývozci ropy, určují cenu, limitují těžbu
+ Zemní plyn: důležitá surovina
doprava: potrubí, tanky
Alžír, Nizozemí, Írán, Stř Asie – Turkmenistán, SZ Sibiřská nížina
umožňuje těžbu ropy – TLAK
těžba z moře – v posl. době z větší hloubky = těžké = VZ
Uhlí: zákl. energetická surovina při prům. rev.
relativně dost – více než ropy výroba benzínu: za IISV Hitler, JAR ANTRACIT: nejlepší, nekoksovatelný HNĚDÉ: malý význam ČERNÉ: kvalitní, výhřevné, méně příměsí, lepší než hnědé ÚLOŽNÉ POMĚRY: => cena – nejlepší je povrchová těžba ze zač. těžby stejně potřeba více dřeva než uhlí – podpěry dolů S Amerika: Apalatský revír, Z od velkých jezer – nejv. zásoby x není těžba, Britská Kolumbie,
Kanada
J Amerika nemá uhlí Afrika nemá mimo JAR Austrálie – východ, vývoz do Asie, Japonska Asie: největší zásoby uhlí Rusko – Kuznětský revír (Kuzbaz) Kazachstán, Karaganda, Ekibastuz, kolem Leny (zatím neprozkoumané – těžké podmínky, není potřeba) SV, S Číny – obrovské množství Indie, Bengálsko
Evropa: SRN – Porúří (omezuje se – drahá těžba, levnější je dovoz, zůstává kvůli práci) ČR: Krušnohorský revír hnědé i černé – těžba klesá -> není potřeba + drahé, vyčerpáno Polsko: J – Dolno a Hornoslezská pánev, nejlevnější těžba v E VB: téměř ustalo – není potřeba + těží ropu – nepotřebuje uhlí S Španělsko, Rakousko, Slovensko (hnědé), Ukrajina, Evropské Rusko – S dovoz z východu
Kovy:
Železná ruda: důležité je: velikost ložiska
% kovu v rudě => Rusko + Ukrajina <30% - hodně hlíny; hl. vývozci 60 – 70%
ke zvýšení % jsou postupy
Austrálie, J Rusko, Stř + J Ural, V Kanada, Brazílie, Venezuela, JAR, Čína, Indie
-> VZ nevětší výroba => USA, Japonsko, dostává se i do RZ => Indie, Čína, Brazílie (energie – výroba tepla a páry)
Drahé kovy: Mexiko, JAR, Peru, inangan - Brazílie, Kongo, JAR, chrom, antimon, soli
(Turkmenistán), ledek (Chille)
Legující kovy – zušlechťující ocel
nekovové suroviny – chemické
Stěhoval se z hor do míst s těžbou uhlí – dříve se využívala vodní energie pro hamry (mlýny s kladivem) v podhůří
Spousta dřeva v horách - dřevěné uhlí – chemicky působilo v huti, mělo redukční účinky, váže kyslík a uvolňuje Fe
Stěhuje se k místům těžby
dnes se stěhuje do přístavů
Černé hutnictví je v útlumu – menší spotřeba Fe, velké znečištění, nahrazuje se jinými surovinami
Podniky úplného a neúplného cyklu
- z rudy finální výrobek, vápenec, HP potřebuje vodu
Na hutnickou výrobu navazuje těžké strojírenství
Speciální oceli: Švédsko, Japonsko, USA, Čína, Rusko, Německo, Ukrajina, Anglie, Francie, (Janov)
Barevná metalurgie: po IISV obrovský rozvoj, na výrobu potřeba elektřina
výroba: USA, Rusko, Kanada, Japonsko
hliník: do strojírenství, nahrazuje ocel, výroba letadel
měď: hlavní vodič elektřiny
Svět spotřebovává stále větší množství elektřiny
Nejdříve dřevo, poté uhlí, ropa, zemní plyn
Dnes stoupá používání uhlí
Výroba elektřiny (hl. zdroj energetiky) – produkce má vzestupnou tendenci
Hl. výrobci = VZ
Výroba vodní energie: využívá se pouze 1/10 možného potenciálu
největší potenciál: Africké řeky, řeky z Brazil. vysočiny, Asijské řeky, Kanadské řeky, Labrador
Spádové elektrárny
Průtokové – jako mlýnské kolo Přílivové – stavba velmi nákladná Vodní – postaví se hráz -> příliv -> voda roztočí turbíny, náklady drahé
Jaderná energie: jaderného paliva je mnohem více než fosilního (uhlí, ropa)
jad. odpad: NEUMÍME LIKVIDOVAT
Nejvíce využívá energii: Francie, Belgie, Švédsko – dnes ustupuje, Maďarsko, Bulharsko, Slovensko,
Do výroby energie patří: výroba tepla pro obytné budovy, kanceláře
páry – pro průmyslové využití
V elektrárnách s teplem problémy, budovány mimo zástavbu u zdrojů
Teplo se dopravuje na velké vzdálenosti – musí se přihřívat
Výroba elektřiny – ve VZ – největší: USA, Rusko, Japonsko, Z Evropa
Navazuje na černou metalurgii
Úroveň strojírenství ovlivňuje ostatní odvětví
Těžké: jeho lokalizace je vázána na dopravu surovin – Fe, ocel
navazuje na hutnické provozy typické odvětví Ostravska (S Morava) – problémy se zaměstnaností -> zavírají se doly, omezuje se
hutnictví, těžké strojírenství
Stavba lodí – největší množství železa a oceli, Japonsko (drží si prvenství)
Výroba se přesouvá i do RZ i VZ => Čína, J Korea, Brazílie, USA, Z Evropa, VB, Norsko, Švédsko, Dánsko
Výroba automobilů: přesouvá se z nejvysp. do méně vyspělých – Stř Evropa, Brazílie do zemí s levnější prac. silou VZ – USA + Japonsko – střídají se v prvenství, 8 mil. aut ročně General Motors, Ford, Chrisler, Toyota, Mazda, Honda Německo: Volkswagen, Mercedes, Audi, BMW, Opel Francie – Citroen, Španělsko – Seat, VB – Jaguar (letadla) Itálie – Fiat, Alfa Romeo Rusko, J Korea, Indie, Čína, Brazílie – velký trh, Mexico, Austrálie
Nákl. auta: Švédsko – Volvo, USA, Japonsko, Německo – Mercedes, Francie – Renault,
ČR – auta v útlumu, před likvidací
Zemědělské stroje: výroba vlaků, záležitost VZ
Obráběcí stroje: půlka elektronika, půlka svoje
Kanada, USA, Japonsko, Švýcarsko, Švédsko, Německo, velká výroba se rozbíhá v Brazílii
Elektronika a elektrotechnika: - spotřební – hračky, kávovar, telefon, sdělovací technika…
průmyslová – rozvodné zařízení, motory,
transformátory… výroba se přesouvá
do zemí „3. světa“
Kosmický průmysl: firmy leteckého průmyslu nebo specializované
firmy
nejvíce VZ – USA (záp. od ústí Mississippi), Evr. společenství – Francie (jih), Rusko – bez peněz -> výroba pozastavena,
částečně Japonsko, snaží se Čína, Indie, Brazílie
spojeno s vojenským průmyslem a výzkumem
Investiční celky: ČR známo – cukrovary, zařízení továren (elektráren), hutní provozy (válcovny) Francie: jaderné zařízení
Strojírenské základny: USA (přes Boston k Philadelphii, podél velkých jezer, Z od Mexic. zálivu, Mexic.
hranice -> San Francisco),
Japonsko, Evropa – Dolní Rýn (v Holandsku), Francie (Pařížská pánev -> podél Seiny a k jejímu ústí),
VB (velký Londýn, Liverpool, Manchester), Itálie (SZ Pádské nížiny => Torino, Janov),
Polsko (Hornoslezská pánev), Rusko (obl. Moskvy, podél Volhy, Stř + J Ural), V Ukrajina, SV Číny,
JV Brazílie
=> NEJPRŮMYSLOVĚJŠÍ OBLASTI SVĚTA
anorganika starší – umělá hnojiva
organika mladší – výroba kyselin, sody, louhů, průmysl ROPY – výroba léků, kosmetiky
Spotřební chemie
– nejsou vazby na podmínky, ale na spotřebitele
Gumárenství: SCH – pasta na zuby, šampóny…; umělé hmoty, tkaniny =>
ORGANIKA
Náročné na vodu, nové rafinérie v přístavech
Stř, dolní Polabí, Evropa – nejv: Francie(Marseille, Le Havre, Rotterdam a při ropovodech), Itálie
(Janov), SRN (kolem Rýnu, Bavorsko)
Stavební hmoty: cement – je potřebný, výroba nenáročná na práci, ale na energii a životní prostředí
cihla: RZ – hlína + bláto + rákos + sláma…
VZ – pálené, izolace, akumulují teplo štěrk, písek -> beton
štěrk, písek -> beton
střešní krytiny – tradiční pálené, rákos, sláma, listy, materiál na bázi kovu, asfaltu a ropy… dřevo: velký význam, hl. rodinné domy, ale i věžáky – obložení, konstrukce stropu sádra polystyren
dřevo: velký význam, hl. rodinné domy, ale i věžáky – obložení, konstrukce stropu
sádra
skelná vata
polystyren
TEXTILNÍ PRŮMYSL
Nitě – přádelny -> látky – tkalcovny -> oděvy
VZ udržují náročné módní závody
RZ – nenáročné na práci, masová výroba
„Ušít oděv“ = náročné – VZ
Kůže – hovězí, vepřová (méně kvalitní, levnější), lamy, velbloudi
Netradiční materiály – Baťa 1. textil + guma; um. hmoty, um. kůže
Má ho každá země, každá oblast
Zpracují se – obilniny – loupat, umlít, upéct
maso – zákl. jatka, mražení, chlazení, porcování, zpracování (uzeniny),
méně konzervárenství => mražení
mléko – rozsáhlé, prodlužování trvanlivosti, u nás nadprodukce cukrovinky – trvanlivé i rychle stárnoucí
výnosný průmysl, ve VZ rozšířený
potravinářské komplexy jsou největší závody vůbec
významné podniky
vázáno na: spotřebitele – pekařství, (mléko)
zdroj
Papírenský průmysl
Buničina (i pro chem. prům., textilní)
Vázán na dřevo + vodu
Zatěžuje životní prostředí => 1 velký podnik na buničinu => 1 čistička
Jehličnaté dřevo, malinko listnaté
Není z tropických dřevin (x bambus + rákos – rychle rostou)
Největší výroba: Severské země => Finsko, Kanada
DOPRAVA
Významný hospodářský obor
Nákladní = sekundární sféra, osobní = terciérní sféra
Dělení podle: převozu: nákladní, osobní
komunikace: námořní, potrubní, říční, letecká, podle cest…
druhu: lidi, věci, informace…
=> RZ – osobní minimálně, věci málo, informace – nic moc
Vyvíjela se i historicky – potřeba dopravy vzrůstala se specializací,
vznikem zemědělských přebytků
Za posledních 25 let se nároky na dopravu zčtyřnásobily – stoupá silniční
-> osobní auta – volný čas, styl života
U nás úbytek železniční dopravy
Doprava významně ovlivňuje cenu výrobků – hmotných
Námořní: jedna z hlavních v minulosti hlavně kolem pobřeží – nebyl moc známý kompas do 19. stol. vázána na vítr -> omezené možnosti, nestabilní zlom s využitím páry, vynálezem benzínového motoru
rozvoj => poznání světa, objevné cesty NEJLEVNĚJŠÍ DOPRAVA VŮBEC
v 2. pol. 20. stol. se změnilo: nárůst tonáže -> víc uvezou, i přes 0,5 mil t -> výstavba velkých tankerů, spec. lodí (rudy, kontejnerové…)
se zvětšením výtlaku = problémy -> průplavy pro zkrácení cesty (Suezský, Panamský) ztrácí na významu ponor až 30 m
=> musí obeplouvat kontinenty, ale stále je to levnější než na malých lodích průplavem hlavní dopravní trasy: S Atlantik – ZE <-> SV pobř. USA (průmyslové výrobky,
ne suroviny, lidi minimálně)
Perský záliv (ropa) -> kolem JV Asie do Japonska (nemůže být
Pádským průlivem)
-> kolem V pobř. Afriky, napojuje se na dopr.
z Guinejského zálivu, do Evropy a USA
nejvíce frekventované jsou některé úžiny: Maladský průliv (Malajsie <-> Sumatra), přístav
Singapur
Gibraltar – méně
La Manche – dneska hustá doprava,
kombinace VB l Fr => tunel a
------ transoceánská
=> problémy s manipulací, havárie
Dánsko – Švédsko
nejčastěji přepravované věci: ropa, rudy (hl. železná), zemní plyn, uhlí, obilí, mrazírenské,
kontejnerové lodě
Dříve: Kdo nejvíce obchodoval, měl i největší loďstvo => ZEMĚ LEVNÉ VLAJKY
VZ: nár. legislativa – přísné předpisy pro provoz lodí ZLV: registrují se lodi – méně přísná hlediska – bezpečnost, životní prostředí
=> mají nejvíce lodí, ale jezdí tím jiné země
ZLV: Libérie, Panama, Bahamy, Kypr VZ: Řecko (jedna z největších flotil na světě), USA, Japonsko, Čína, Singapur, Norsko už ne: VB, Španělsko
na přelomu století vybudovány průplavy – Suezský, Panamský, (Korýnský – historický, malý
význam, Řecko)
Průlivy & průplavy hlavní úloha za války
Havárie: v minulosti – vítr, teď taky, i když mají technické pomůcky (radar, naváděcí zař. …)
PŘÍSTAVY: v zemích s největším zahraničním obchodem => Japonsko na tom závislé
velké ekonomické zázemí (důl), nebo průmyslová aglomerace tranzitní přístavy – dovezou, zpracují nebo přeloží a jde to dál, nebo zásobování pro
velké území na pevnině
Rotterdam: 300 mil t/r
S Atlantik průmyslové zázemí na nejvýznamější E řece tranzitní do Německa, Švýcarska, Rakouska
hlavně do Porýní a Porúří Singapur: exportní přístav, nemá tak velký průmysl
kolem Tokya -> Jokohama, Chiba, Kobe, Nagoja, Osaka, Kitakjúšú, Kawasaki
Marseille, Antverpy
New Orleans, L.A., New York
Janov, Terst – ropa
ěžební oblasti v Saúdské Arábii (ropa) -> Ras Tamura (skoro jako Rotterdam)
Kuvajt -> Mina-al-Ahmedi terminály na nakládání a vykládání ropy – hadice, není to tradiční přístav
přísná pravidla, obcházení => ZLV => NEHODY
Říční: stará jako lidstvo samo
nejvíce závislá na přírodních podmínkách
v některých oblastech se nezměnila, koníčkování
ekonomicky využitelné, musí být splavná řeka, hospodářské zázemí, směr toku Afrika – vodopády, peřeje
doprava lidí minimálně
ZE + USA – nejvýznamější říční systém
ZE: Rýn -> J Francie (Rhona, Loira), SRN, Polsko, Benelux, Labe, Dunaj (Černé moře), Porýní –
kanál (Kýn na Baltu), Mohanský průplav, do Dunaje Labská vodní cesta byla už dříve spojena s Černým mořem – Švancernberský kanál (dřevo do
Vídně, obnovuje se, rekreační význam)
Volžská cesta – napojení až na Balt, do Černého moře (Volžsko-donský kanál) významná v Ruském měřítku
SE: Není, vše zamrzá
JE: nesplavné řeky
řeka Sv. Vavřince – ústí – hlavní trasa
=> nejprůmyslovější centra USA + Kanada
těžba na J – Ohio, kanál z Chicaga,
Kanada minimálně, jen místní význam
J. Am.: Amazonka – omezené využití
Laplata
dolní tok řeky Paraná
Afrika: Nil, jen jeho dolní tok, není moc splavný
Kongo – hodně peřeje, jen místní význam
Austrálie: jen místní doprava
v období sucha přerušena
Asie: Čína: Chuan-Che, Jan-ce-Tiang, jen místní význam
S Asie: Rusko minimálně -> řeky zamrzají
Automobilová: jedna z nejmladších, v prudkém vývinu
doprava „z domu do domu“ => bez překládání
osobní doprava převládá na krátké vzdálenosti
ve VZ mimo E je nejvíce (doprava do zaměstnání)
U nás je doprava do zaměstnání hlavně hromadná
Nákladní automobilová: zvětšuje se tonáž, dnes se omezuje, je snaha ji kombinovat se železniční
síť dálnic: Německo, Francie, Itálie, Benelux; Švýcarsko, Rakousko
Letecká: nejmladší, rozvoj hlavně po 2SV
doprava osob stoupá pozvolna
doprava zboží se prudce zvyšuje – nejvíce ve VZ
někde je to jediná možná doprava – Kanada, Austrálie, Brazílie, Rusko
dříve se do Ameriky létalo s mezipřistáním, dnes už přímo
př.: z E do Japonska se létá přes S pól
Železniční: od průmyslové revoluce
dobou se moc nezvětšila rychlost, ale výkon
rozvoj s vynálezem Dieslového motoru 2/2 20. stol
železniční nákladní převáží více na delší vzdálenosti než nákladní automobilová
Evropa: nejvíce ze ZE – Německo, Francie, Holandsko, Belgie
VE: méně -> rozchod kolejí
osobní doprava na střední vzdálenosti je levnější než letadlem (TGV)
Amerika: J Kanada -> USA
J. Am.: S – Venezuela
v Andách – Chille, Peru, Kolumbie
hodně surovin, železnice položené nejvýše ve světě
Afrika: střed bez železnic
J – železnice z nalezišť do přístavů
byly do JARu, když změnilo politiku, OSN vyhlásilo embargo, státy kolem, které těžily, musely přes zákaz vyvážet přes JAR
Asie: prakticky ne
Geografie – stará věda,
původní „popis Země“
Mapy – obchodníci – popisovali země,
Rozvoj v době objevů – objevitelé a obchodníci
Se zemědělstvím potřeba zakreslovat pozemky – zeměměřiči a kartografové
Největší potřeba map tam, kde byly časté záplavy – smazání hranic (Mezopotámie, Egypt)
Ptolemaios – největší zeměpisec ve starověku, Egypt,
Na jeho dílo navázal celý středověk
Ekologie – dopad lidské činnosti na přírodu a člověka
Vesmír – 15 mld. let, velký třesk + rozpínání hmoty
Sluneční soustava - 4,7 – 5 mld let, zhušťování mlhovin, gravitace, rotování,
98% hmoty = Slunce, zbytek planety, ionizovaný plyn, fotoplazma,zvyšování tlaku,
z počátku více jader – největší se stalo středem,
teplotu zajišťují termojaderné reakce (H + H => He),
energie se vyzařuje do vesmíru,
8 světelných minut od Země = 150 mil. km,
vyzařuje el – mag. vlnění různé vlnové délky – UV (nejkratší),
tepelné záření (infračervené) -> vznik podmínek života na Zemi,
zahřívá planety, pouze na Zemi je dobrá t = o 15°C,
světelné (nejvíce) -> fotosyntéza,
tepelné a světelné nejvíce potřebné na Zemi
Planety – mimo Zemi je tam buď moc nízká nebo moc vysoká teplota, vznik stejně jako Slunce, vznik postupně -> protoplanety -> planetesymály -> planety, na povrch planet dopadaly další částice hmoty -> předávaly planetám pohybovou energii -> rozžhavení povrchu, když bylo částic velké množství (jako dnešní planeta) -> zažehnutí štěpných reakcí (dodnes) => jádro Země žhavotekuté
Toto období = HVĚZDNÉ – 3,8 (3,6) mld. let,
slupka Země také žhavotekutá,
zisk zemské energie – jaderné reakce + dopad částic
Teplo jádra jiného původu
Slunce při vzniku vyvrhlo obrovské množství energie a hmoty
-> blízké planety ztratily původní atmosféru
Atmosféra – nejen vzdálenost od Slunce umožňuje vznik života – i atmosféra = +- stálé podmínky, bez atmosféry – přivrácená strana moc teplo, odvrácená mráz, Solární konstanta = množství tepla přicházející na Zemi
Astrální období = před vznikem atmosféry
Energie přijatá Zemí se využije a zpátky do kosmu se vrátí zase 100%, 34% se odrazí od atmosféry zpátky do kosmu, 66% projde atmosférou,
z toho na Zem dopadne 47%, od Země se atmosféra ohřívá 37%,
10% přímo od Země do Vesmíru
První čtyři planety – zemského typu, mají jádro, pevný obal, dráha skoro po kružnici, některé planety mají ještě spoustu
svých oběžnic
Galaxie = hvězdné soustavy
Země – 4,6 – 4,7 mld. let,
Jádro stále tekuté – význam pro horotvornou činnost
Když přestaly lítat meteory došlo k ochlazování
Dříve voda v ovzduší – teplota nedovolila klesnout na Zem „Pradeště“ ukončily ochlazování Země
Povrch = pevná slupka=> Začíná Geologické období (4 mld. let)
Z počátku tenká slupka Okamžitě vzniká život – aminokyseliny, chemické sloučeniny, 1. život vzniká ve vodě, až v prvohorách vystupuje z moře
Geologická období:
Prekambrium – Prahory, Starohory, nejstarší geologické období, základ kontinentů
Prvohory – Kambrium,
Ordovik,
Silur, Devon(kaledonské vrásnění),
Karbon - vzniká Český masív (hercynské vrásnění),
Perm, 570 mil. let, život vystupuje z moře, vznik rostlin (nahosemenné)
Druhohory – Trias – rozdělila se Pangea,
Jura – velcí živočichové (Tyranosaurus Rex…),
Křída, 225 mil. let, teplé klima,
Africký kontinent se začíná přibližovat k Evropskému,
Alpinskohimalájské vrásnění -> vznikají jednotlivé kontinenty,
Karpaty, kerná pohoří, sopečná pohoří, vrásnění – sedimenty
konec druhohor – velká změna klimatu (náraz nějakého tělesa)
=> ochlazení – zahynulo mnoho rostlinných druhů, vyhynutí dinosaurů
Třetihory – Neoglein,
Paleogen – pokračuje posun kontinentů do dnešní podoby, končí alpinské vrásnění,
Pleistocein – glaciální období = 5 dob ledových, různý rozsah (ve SE 3 – 5 °C – vlhká doba), 85 – 3,5 mil. let
kontinentální ledovce – potřeba vlhka,
zalednění nebylo na J kontinentech,
horské ledovce – Alpy, Karpaty => vysokohorské tvary (modelace ledovcem)
Čtvrtohory – Holocein – konec doby ledové, ústup ledovce do dnešní podoby,
Paleolit – doba kamenná,
Neolit – zemědělství, usazování,
Doba bronzová,
Doba železná,
Starověk – Blízký Východ, Indie, Čína, konec rozpadem Římské říše,
Středověk – konec 1492,
Novověk – 1789 (1640),
Doba nejnovější, 8000 př. n. l.
Problematika stavby a složení Země:
Tvar Země: vznikl díky rotaci
Rotace není ve všech bodech stejná + hmota žhavotekutá => zploštění
Koule -> zploštění -> elipsoid -> geoid = těleso, jehož povrch je v každém bodě kolmý na zem. gravitaci (tíže)
úhlová rychlost je stejná = 360° za 24 hodin
obvodová rychlost je jiná - na pólu = 0
Určení každého bodu na Zemi -> zeměpisné souřadnice
Rovník: Průsečík roviny procházející středem Země kolmo k ose otáčení,
40 000 km
Zeměpisná šířka: nejdelší = rovníková rovnoběžka
0° = rovník,
ostatní rovnoběžky střed v ose otáčení => zkracuje se
Zeměpisný pól: průsečík zemské osy s povrchem Země
Poledníky: spojnice S a J pólu po povrchu Země – půlkružnice,
střed ve středu Země,
stýkají se na pólu, 0° = Greenwich, 360 poledníků,
poledník procházející místem = místní poledník,
souřadnice hvězd a nebeských těles: Světový rovník, my = severní, východní polokoule,
průsečík zemské osy s nebeskou sférou => nadhlavník (zenit) , => podhlavník (nanit)
Pohyby Země: Země se pohybuje kolem Slunce v rovině zvané EKLIPTIKA (pohyb je dán gravitací Slunce),
pohyb po elipse blížící se kružnici,
Slunce se nalézá v jednom ze středů elipsy,
pohyb po elipse = nerovnoměrný
*Rotace (okolo vlastní osy)
*Revoluce (kolem Slunce)
*Precese (pohyb po vlnovce)
*Mitace (pohyb osy Země po plášti kužele)
Zemská osa je skloněná k rovině ekliptiky o 66°30‘ => Precesi a Mitaci vykonává Země asi 10 000 let
Roviny rovníku a ekliptiky = 23°30‘
Průsečík ekliptiky a roviny rovníku = jarní a podzimní bod
Oběh kolem Slunce proti směru hodinových ručiček
Pohyb setrvačný
Při pohybu po elipse není přitažlivost stále stejná -> nerovnoměrný pohyb
Perikélium: nejmenší vzdálenost Z od S,
největší rychlost
Afélium: největší vzdálenost Z od S,
nejmenší rychlost
Průměrná rychlost = 29,8 km/s
Zima a léto na obu polokoulích = jiná délka
U nás: největší rychlost v lednu, nejmenší začátkem června
Podle sklonu zem. osy a dopadu paprsků = zima/léto
Jarní a podzimní rovnodennost (21.3. a 23.9.)
paprsky dopadají kolmo na rovník
Letní a zimní slunovrat (21.6. a 21.12.)
S dopadá kolmo na obratník Raka a Kozoroha
Země oběhne Slunce za 365 a 1/4 dne
Azimut = úhel pochodu a severu
projekce = promítání
zkreslení – nejmenší v bodě dotyku
kombinování metod – pro nejmenší zkreslení, plocha nemusí být tečná, ale sečná
středové promítání = bod promítání je na Zemi
Azimutální metoda: Dotýká se v jednom bodě,
k zobrazování malého území kruhového tvaru,
transversální – dotýká se na rovníku,
obecná – dotýká se na jakémkoli místě na Zemi,
nejmenší zkreslení je v bodě dotyku
Ortografická projekce – promítání z nekonečna,
obraz – kružnice,
rovník si zachová poloměr,
rovnoběžky = soustředné kružnice,
čím blíže rovníku, tím blíže k sobě,
poledníky – paprsky vycházející ze středu,
úhly zachovány,
všechny mají stejnou délku (poloměr Země)
Stereografická projekce – promítání z protilehlého bodu tečnému bodu,
délka rovnoběžek se bude zvětšovat
-> rovnoběžky delší než rovník
zachování délek rovnoběžek
Gnomonická projekce – promítání ze středu Země,
výhodou je, že na mapě se nejkratší
vzdálenost zobrazí jako přímka
Válcová metoda: zobrazení na tečnou rovinu,
na nejdelší rovnoběžku (nemusí to být zeměpisná),
Ortografická metoda – nejčastěji,
poledníky stejně dlouhé – délka zemské osy,
rovnoběžky = 2r, stejně dlouhé,
délka dotykové rovnoběžky,
nejmenší zkreslení na rovníku,
největší na pólech (strašně zkreslené),
používá se pro zobrazení celého světa,
zvláštní případ kuželové projekce
Kuželová projekce: dotyk = jakákoliv rovnoběžka
mimo rovníku (=válcová metoda)
a pólu (= azimutální metoda),
rovnoběžka nemusí být zeměpisná!
Měřítko: měřítko = poměr zmenšení mapy a skutečnosti,
přesněji: poměr globu, ze kterého budeme mapu zakreslovat
zkreslení měřítka:
na mapách velkého měřítka (1:10 apod.) – skoro žádné zkreslení
1 : 1 000 000 + geografické mapy = zobrazení kontinentů, celého světa
1 : 200 000 -> 10 000 = mapy topografické, minimální zkreslení (malé zakřivení),
turistické mapy, vojenské mapy
čím menší měřítko, tím větší zkreslení
VZNIK MAP: mapa = zmenšený rovinný obraz Země => průmět povrchu koule do roviny
dochází ke zkreslení ploch, úhlů a délek
Ehumena – obydlená část světa
Globus = zmenšený model Země
Starověk: mapy zobrazovaly malý kousek Země
=> katastrální mapy
Blízký Východ, Egypt, Čína
nejdokonalejší mapy tam, kde byly časté záplavy
– smazání hranic
Erastothénes – dokázal přesně změřit Zemi na základě
zeměpisné šířky
400 – 300 př.n.l.
žil v Alexandrii
Ptolemaios – kniha geografie, rozdělil Zemi geografickou sítí
Středověk: díky církvi všechny antické poznatky upadly v zapomnění
Arabský svět – kompas dřív než v E
Portulánové mapy – kompasové, 13./14. stol., sloužily k objevným plavbám
Novověk: 15./16. stol. velký rozvoj kartografie -> objevné cesty,
-> objevení Ptolemaiova díla,
-> vynález knihtisku,
vojenští zeměměřiči měli velkou zásluhu na rozvoji kartografie,
Nyvelační metoda – zjišťuje výšku bodu,
Triangulační metoda – zjišťuje body v prostoru
Centralizace obsahu mapy:
vypouští se vedlejší jevy (potoky, malé křižovatky, polní cesty…),
podle zaměření mapy,
geografické mapy,
silniční mapy
Značky: smluvní, nejsou zakreslovány v měřítku
Terén = morfologie, různé symboly, vrstevnice = nejpřesnější zakreslení terénu
Plastické mapy = model terénu
kóta = zobrazuje výšku, ne terén
barvy & stínování = nadmořská výška
Vrstevnice – spojují místa se stejnou výškou,
spádnice – směr největšího spádu,
profil terénu, schůdnost, viditelnost,
délku zachováme v měřítku, výšku převyšujeme
fotogranmetrie = fotky z letadla, udržuje stálou výšku a letí rovně,
jedno místo na dvou a třech snímcích
anaglyfy – mapy s dvojíma vrstevnicema,
barevně & spec. brýle = plastické vidění
Názvosloví mapy – cizí jména se nechávají v původním jazyce,
problém, pokud není latinkou (čínské znaky) – přepisuje se (transkripce),
dnes fonetický přepis = lepší
Azimut = úhel pochodu a severu
projekce = promítání
zkreslení – nejmenší v bodě dotyku
kombinování metod – pro nejmenší zkreslení, plocha nemusí být tečná, ale sečná
středové promítání = bod promítání je na Zemi
Azimutální metoda: Dotýká se v jednom bodě,
k zobrazování malého území kruhového tvaru,
transversální – dotýká se na rovníku,
obecná – dotýká se na jakémkoli místě na Zemi,
nejmenší zkreslení je v bodě dotyku
Ortografická projekce – promítání z nekonečna,
obraz – kružnice,
rovník si zachová poloměr,
rovnoběžky = soustředné kružnice,
čím blíže rovníku, tím blíže k sobě,
poledníky – paprsky vycházející ze středu,
úhly zachovány,
všechny mají stejnou délku (poloměr Země)
Stereografická projekce – promítání z protilehlého bodu tečnému bodu,
délka rovnoběžek se bude zvětšovat
-> rovnoběžky delší než rovník
zachování délek rovnoběžek
Gnomonická projekce – promítání ze středu Země,
výhodou je, že na mapě se nejkratší
vzdálenost zobrazí jako přímka
Válcová metoda: zobrazení na tečnou rovinu,
na nejdelší rovnoběžku (nemusí to být zeměpisná),
Ortografická metoda – nejčastěji,
poledníky stejně dlouhé – délka zemské osy,
rovnoběžky = 2r, stejně dlouhé,
délka dotykové rovnoběžky,
nejmenší zkreslení na rovníku,
největší na pólech (strašně zkreslené),
používá se pro zobrazení celého světa,
zvláštní případ kuželové projekce
Kuželová projekce: dotyk = jakákoliv rovnoběžka
mimo rovníku (=válcová metoda)
a pólu (= azimutální metoda),
rovnoběžka nemusí být zeměpisná!
Měřítko: měřítko = poměr zmenšení mapy a skutečnosti,
přesněji: poměr globu, ze kterého budeme mapu zakreslovat
zkreslení měřítka:
na mapách velkého měřítka (1:10 apod.) – skoro žádné zkreslení
1 : 1 000 000 + geografické mapy = zobrazení kontinentů, celého světa
1 : 200 000 -> 10 000 = mapy topografické, minimální zkreslení (malé zakřivení),
turistické mapy, vojenské mapy
čím menší měřítko, tím větší zkreslení
VZNIK MAP: mapa = zmenšený rovinný obraz Země => průmět povrchu koule do roviny
dochází ke zkreslení ploch, úhlů a délek
Ehumena – obydlená část světa
Globus = zmenšený model Země
Starověk: mapy zobrazovaly malý kousek Země
=> katastrální mapy
Blízký Východ, Egypt, Čína
nejdokonalejší mapy tam, kde byly časté záplavy
– smazání hranic
Erastothénes – dokázal přesně změřit Zemi na základě
zeměpisné šířky
400 – 300 př.n.l.
žil v Alexandrii
Ptolemaios – kniha geografie, rozdělil Zemi geografickou sítí
Středověk: díky církvi všechny antické poznatky upadly v zapomnění
Arabský svět – kompas dřív než v E
Portulánové mapy – kompasové, 13./14. stol., sloužily k objevným plavbám
Novověk: 15./16. stol. velký rozvoj kartografie -> objevné cesty,
-> objevení Ptolemaiova díla,
-> vynález knihtisku,
vojenští zeměměřiči měli velkou zásluhu na rozvoji kartografie,
Nyvelační metoda – zjišťuje výšku bodu,
Triangulační metoda – zjišťuje body v prostoru
Centralizace obsahu mapy:
vypouští se vedlejší jevy (potoky, malé křižovatky, polní cesty…),
podle zaměření mapy,
geografické mapy,
silniční mapy
Značky: smluvní, nejsou zakreslovány v měřítku
Terén = morfologie, různé symboly, vrstevnice = nejpřesnější zakreslení terénu
Plastické mapy = model terénu
kóta = zobrazuje výšku, ne terén
barvy & stínování = nadmořská výška
Vrstevnice – spojují místa se stejnou výškou,
spádnice – směr největšího spádu,
profil terénu, schůdnost, viditelnost,
délku zachováme v měřítku, výšku převyšujeme
fotogranmetrie = fotky z letadla, udržuje stálou výšku a letí rovně,
jedno místo na dvou a třech snímcích
anaglyfy – mapy s dvojíma vrstevnicema,
barevně & spec. brýle = plastické vidění
Názvosloví mapy – cizí jména se nechávají v původním jazyce,
problém, pokud není latinkou (čínské znaky) – přepisuje se (transkripce),
dnes fonetický přepis = lepší